REKONSTRUKCE DIVADLA MÍR

Jako ideální řešení nás napadlo opticky zvětšit a provzdušnit prostor pomocí zrcadlových plechů na stropě. Nechtěli jsme však použít hladké zrcadlo, které by přenášelo přesný odraz toho, co je pod ním a mohl tak na mnohé působit nepříjemně (což nám potvrdili přímo i návštěvníci divadla).

Zároveň jsme zde chtěli vytvořit jakýsi abstraktní obraz skutečnosti - ta je totiž taková, že se v rámci večera do velmi malého vstupního prostoru vměstná kolem tří set lidí najednou a není tedy příhodné přesně reflektovat chaos v koncentraci lidí, změť prožitků, tváří, výrazů.

Zrcadlový podhled jsme proto vytvořili ze zvlněného plechu, který vypadá jako chvějící se vodní hladina s drobnými vlnkami, a odráží život pod sebou v abstraktní formě. Vzniká tak nekonkrétní obraz společnosti, živé a neklidné zrcadlení aktuální reality, která se ve foyer pořád mění.

Pro navození pravé divadelní atmosféry jsme měli představu plnou tajuplných odrazů a nejasností. Navrhli jsme proto temný prostor se světelnými efekty a kovovými odlesky - stěny jsou pokryty metalickými stěrkami, které ve světle a stínu mění svou barevnost. Z každého úhlu pohledu je jejich charakter jiný a vzniká tak lehká iluze, poplatná fenoménu divadla.

Na podlahy jsme použili černý koberec, aby se prostor co nejvíce zminimalizoval a utlumil - nechal vyniknout hru odrazů, zrcadlení na stropě a v konečném důsledku ponechal prostor samotným divákům. Naopak výrazný akcent mají bar a šatna, vystupující na výrazné měděno-zlaté stěrce z černého základu. Intuitivně přitahují pozornost a fungují pro diváky jako pevné orientační body.

Další barevnou dominantou v podobných tónech je schodiště, pokryté měděnými koberci, s bronzovo-zlatou stěrkou na zdech a bronzovým zrcadlovým stropem. Do černého prostoru se tak vlévá světlo, které intuitivně vybízí ke vstupu na hlavní scénu - oranžové tóny vedou diváka, aby po příchodu do tlumeného prostoru předsálí intuitivně sám poznal, kudy pokračovat do sálu.

Jelikož byl prostor divadla dosud velmi technický a strohý, napadlo nás nyní přízemí vyklenout - ne však plnými klenbami, aby nebyl ještě více stísněný. Vytvořili jsme pouze odlehčenou siluetu klenby z kari sítí a vysypali ji kamením, záměrně ne zcela, aby u stropu zůstal prostor vzdušný. Takto vyplněné gabionové konstrukce ze spodní strany naznačují hmotu kleneb a dodávají prostoru v přízemí vážnost a status. Kari sítě mohou být současně využity k zavěšování a umisťování plakátů, merche, kostýmů atp.


V malé vstupní chodbičce před foyer jsme umístili po obou stranách přes celou plochu stěny interaktivní obrazovky. Mají být hrou s divákem, který tudy prochází - podle toho, jak s ní divák komunikuje, reaguje na něj. Zrcadlový strop se vine až sem a vtahuje diváka do světa uvnitř.

Hercům jsme vytvořili nové zázemí s barem a kuchyní. Tady jsme pro sjednocení použili opět v podkladu černé koberce, na stěnách šedé stěrky a kari síť, která opět slouží jako proměnlivá pracovní plocha, spojující se do klenutého tvaru. Barevně jsme použili lahvovou modro-zelenou, kontrastní k měděné oranžové, která prostupuje foyer a přichází v jemném akcentu i sem. Herecké prostory pokračují do šaten a maskérny, vizuálně se opakují prvky mobiliáře s koňakovou kůží, černé roxorové a jedlové konstrukce, petrolejové závěsy.

Vše se tedy barevně a pocitově propojuje, stejné motivy provází veškeré prostory divadla.