RESTAURACE STARÁ ROZVODNA
Ostrava, Česká republika
REKONSTRUKCE
Andrea Jašková
2020
V Dolní oblasti Vítkovic v Ostravě, v místě s neopakovatelným industriálním duchem a postupně renovovanými objekty, jsme měli za úkol adaptovat bývalou rozvodnu na luxusní restauraci. Jedná se o jedinečnou technickou kulturní památku, ke které bylo třeba přistupovat velice citlivě.
Součástí naší práce bylo nejprve prověřit kapacity objektu a navrhnout jeho úpravy pro provoz restauračního zařízení s ohledem na ekonomické a funkční možnosti i architektonickou kvalitu, která je v této významné oblasti s památkovou ochranou zvláště důležitá.
Specifický projekt byl především o záchraně budovy, zachování její autenticity, otevření, propojení, a ponechání původních konstrukcí. Zároveň také o odstranění nánosu osmdesátých let a dodržení striktních podmínek památkářů. Návrh řešení respektuje její charakter a snaží se do jejích útrob umístit provoz restaurace tak, aby zachoval maximum původních, velmi hodnotných prvků.
Provoz staré rozvodny fungoval nepřetržitě od roku 1915, kdy byla budova vystavěna, až do doby ukončení těžby v této lokalitě. Po vybudování nové rozvodny a trafostanice sloužila tato jako dílna a zároveň konstrukční strojírenská kancelář Vítkovických železáren ve druhém podlaží. V současné době je budova nevyužívána.
Nachází se v jihozápadní části areálu dolu Hlubina a navazuje na ostatní objekty, jakými jsou Bolt Tower, návštěvnické infocentrum, či multifunkční aula Gong - zcela bezprostředně pak na úpravnu uhlí, významnou v rámci technologického toku.
Konstrukce byla postavena z ocelového skeletu s cihelnou vyzdívkou a původně se jednalo o dvoupodlažní objekt s plochou střechou, s výrazně dekorativními fasádami. Nosné a obvodové konstrukce jsou v dobrém technickém stavu, celý objekt však vyžaduje důkladnou rekonstrukci.
Původní koncept stavby byl poškozený necitlivými zásahy, vloženými z osmdesátých let, kdy se zde dodělávaly umakartové stěny a podhledy, cihelné zdivo se nahrazovalo vyzdívkami ze škvárobetonu apod. Pro navrácení původní tváře jsme zkopírovali fasádu z jižní strany, která tehdejším úpravám odolala, a použili ji po celém obvodu.
Budovu jsme nemohli a nechtěli zateplovat - a to ani zevnitř, ani zvnějšku. Odtud se také odvíjela představa, že by měl prostor fungovat především v letních měsících. V horním sále jsou vazníky, které prochází konstrukcí do exteriéru - v zimním období, kdy je teplotní rozdíl uvnitř a venku výrazný, dochází ke kondenzaci a rosný bod se dostává do interiéru. Musí se proto navrhnout ofuky konstrukcí, aby se bod posunul do exteriéru. Tím by zimní provoz byl příliš ekonomicky náročný a proto se předpokládá, že využívání druhého patra bude skutečně sezónní záležitostí.
V nižších částech budovy, v místech, kde je prostor zastavěný například zázemím či toaletami, jsme však využili multiporu a před vnější cihelnou konstrukci předsadili stěny, které mají izolační efekt. V přízemí se navíc vytváří nová podlaha i strop, které je možné zaizolovat velmi dobře.
Řešení interiéru jsme tvořili v orientaci na atraktivitu konstrukce budovy. Jde o osový systém, uvnitř kterého je šest polí - my jsme jedno vynechali a propojili všechna podlaží vertikálně. Do středového prostoru jsme umístili centrální schodiště, které obíhá všechna patra. Návštěvník odtud může vidět všechny konstrukce z různých perspektiv a dostat se až ke střeše.
Nová restaurace s barem, výčepem, zázemím a toaletami je situována v přízemí, o patro výše, na otevřené galerii, je umístěna kuchyně. Druhé podlaží je koncipováno jako samostatný prostor, určený ke konání společenských akcí, svateb a podobně - je zde velký sál, taneční parket, bar a menší konferenční místnost. Jde o převýšený prostor, oddělený prosklenou příčkou tak, aby vše zůstalo maximálně transparentní a propojené jak vertikálně, tak horizontálně.
Stylově jsme interiér ladili sice jako moderní, ale v industriálním duchu. Rozhodně jsme jej nechtěli řešit retrospektivním návrhem - navracet původní prvky, vytvářet repliky a způsobit, že by prostor působil jako kulisa. Naopak jsme použili industriální předměty v současném pojetí - svítidla, sklo, neonové nápisy, ocelové schodiště, slzičkový a trapézový plech, beton, stěrky.
Tím, že charakteristický výraz budovy tvoří kombinace cihly a černé oceli, i nové prvky jsme upravili do tohoto provedení a kombinovali je s přírodním dubovým dřevem. Jako doplňkovou barvu k červené jsme zvolili petrolejovou modrou, která sem vnáší kontrast a dynamiku.
Relativně malý venkovní prostor v polygonálním tvaru jsme se snažili využít na maximum. Umístili jsme sem dva lodní kontejnery, obalené trapézovým plechem, natřeným načerno - do jednoho z nich umístili bistro, do druhého toalety.
Původní vnější schodiště z horního patra jsme využili jako únikové, druhé původní schodiště, vedoucí zezadu budovy, slouží k přístupu na střechu. Zde jsme vytvořili zazeleněnou střešní terasu s otevřeným posezením, které je možné dle potřeby zaclonit. Třetí kontejner tu má funkci střešního baru. Kapacita střechy je limitována, aby byl původní charakter budovy ponechán.