ZÁKLADNÍ ŠKOLA PARDUBICE

Naší úlohou bylo vytvořit studii rekonstrukce pavilonu na základní škole v Pardubicích. Plocha, které se rekonstrukce měla týkat, zahrnovala v té době prázdnou, přízemní budovu v areálu školy a její předprostory. V minulosti zde sídlila společnost, zabývající se výrobou školních pomůcek a nábytku, měla zde dílnu s truhlárnou.

Do projektu jsme šli s vizí zajímavé přístavby patra, která se zadavateli velmi líbila. Vzhledem k tomu, že školu provozuje město a spravuje také výši příspěvku na rekonstrukci, bylo však třeba tuto částku zohlednit a náklady zredukovat.

Zůstali jsme tedy u prostor, které již stojí. Tím, že měly dobrou statiku a měli jsme využít maximum stávajících dispozic, chtěli jsme ji dovést k pěknému a dobře sloužícímu výsledku.
Dům jsme očistili pouze na základní nosnou konstrukci, jejíž struktura, přizpůsobená tehdejší výrobě, nadále působila zajímavě a velmi industriálně.

Zadán byl nový prostor pro školní družinu, postupně se však vize rozrostla o možnost výstavby takzvaných kmenových tříd do budoucna. Prostory jsme tedy museli dimenzovat tak, abychom vyhověli jak parametrům školní družiny, která má náročnější požadavky co se týče plochy na jednoho žáka, tak na třídy ZŠ, kde jsou požadavky menší.

Dále jsme do dispozice ladili související prostory, vyplývající z povahy školní budovy, tedy šatny, toalety, kabinet pro vyučující a technické prostory. Jedna z učeben měla vyhovovat i školním besídkám. Vměstnat vše do stávajícího půdorysu bylo poměrně těžké a ubírali jsme se cestami kompromisů. I ty však nakonec zavdaly praktickému a přívětivému charakteru výsledné podoby.

Uvnitř je pavilon dispozičně trojtrakt, vede tudy středová chodba s místnostmi po stranách. Tím, že jsme konstrukci zachovali, by nitro budovy bylo závislé na umělém osvětlení, což v prostředí pro děti není vhodné. Přízemní dispozice domu nám však umožnila prosvětlit jej shora světlíky. Do severní část budovy jsme umístili provozní místnosti, na jižní stranu učebny. Středovou chodbu jsme napojili na vedlejší budovu tělocvičny, kam odtud bude možné projít.

Museli jsme si nad dispozici pavilonu nárokovat kabinet na úkor stávající garáže pro zahradní techniku. Do meziprostoru vedle pavilonu jsme ještě umístili technický přístavek a zastřešenou venkovní třídu. Tím dostaly vnější prostory praktické využití a při vhodných podmínkách pro výuku na čerstvém vzduchu se i nárazově zvýšila kapacita kmenových tříd.

Hlavní fasáda objektu je umístěna na jih a zdejší učebny si kvůli světlu žádaly zvětšení oken, ze kterých jsme nakonec udělali okna francouzská, která nejen že navazují na výraz ostatních budov školy, ale umožní dětem volný přístup ven. Sem jsme rozprostřeli dřevěnou terasu a na fasádu umístili markýzy, které krom toho že stíní, vytváří hravý vizuální akcent.

Prostory kolem školy byly pro potřebu tolika dětí vcelku malé, tak nás napadlo vytěžit z benefitu, jenž jednopodlažní pavilon s plochou střechou nabízí. Tu nám připadalo vhodné zazelenit a využít částečně jako pohledovou zahradu a pochozí střechu s chodníčky, připojit k ní ještě dřevěnou terasu.

Inspirací nám byly Japonské MŠ, jež střechy využívají podobným způsobem, pro herní plochu. Samozřejmě bylo nutné brát v potaz, že se zde budou pohybovat malé děti, proto jsme jej zcela zabezpečili zábradlím. Další možnou vizí do budoucna je i částečné položení fotovoltaických panelů, kvůli energetickému odlehčení objektu, jenž má být ekonomickou stavbou.

Na jižní straně zahrady jsme využili val hlíny, který zde od fáze výstavby areálu dřímal, a přihrnuli jej k nové přístavbě technických prostor, do nakloněné roviny. Tudy je možný pozvolný, přírodní nástup na střešní terasu, zároveň si svah děti užijí při zimním sáňkování. Pro celoroční herní vyžití jsme chtěli dětem postavit nové kreativní hřiště, vhodné místo se nabízelo ve vnějším prostoru směrem do ulice.

Původně šlo manipulační plochu truhlářské dílny z betonových panelů, s přistavěným silem na piliny z obráběcích strojů. Beton jsme prořezali novými otvory pro záhony, kolem doplnili mnohé travnaté plochy a živé, modelované kopečky. Povrch jsme navrhli potáhnout EPDM gumou v barevných variantách, která výborně slouží nejen jako měkká dopadová plocha kolem atrakcí, ale je také tvarovatelná do zajímavých herních a estetických prvků.

Celé hřiště výrazově spojují dětem příjemné, opakující se motivy pospolitosti a bezpečí - tvar kruhu a oblé tvary. Také konstrukce houpaček je kruhová, děti se tak mohou houpat společně. Stávající plechové silo, které zde před rekonstrukcí působilo spíše jako odstrašující objekt, jsme využili a adaptovali jej na herní prvek. Je vyvýšeným bunkrem, do kterého lze vlézt ze střešní terasy a tobogánem sjet přímo na hřiště.

Obě venkovní plochy na protějších stranách budovy se tak propojily v jeden průplavný, dětský svět, spojený přes střechu a silo s tobogánem na severní hřiště, průchodem pod terasou zase zpět. Zepředu budovy, na jižní straně, jsme ještě zdůraznili nástupní plochu, kterou jsme sice neměli v zadání, ale cítili jsme potřebu nabídnout příjemný přístup do budovy už před vchodem.

V období po dokončení studie nebylo ještě zřejmé, zda budeme i nadále součástí této zakázky. Protože se jedná o státní instituci, každý krok rekonstrukce probíhá formou soutěže, které se účastníme a pokud budeme mít tu příležitost, rádi projekt přivedeme až ke zdárné realizaci.