RODINNÝ DŮM DOLNI LHOTA

Investoři a budoucí rezidenti přišli s vizí „být na horách i vevnitř“, tedy mít přímý kontakt se Šumavou i v zimním období. Zalesněný pozemek vyzýval k propojení interiéru domu s okolní přírodou. Přímé sousedství s dalším RD a přidružená veřejná cesta k tomu však nebyly přívětivé a motivovaly nás k důslednější práci s morfologií, umístěním a orientací domu.

Dům jsme umístili k nejvzdálenější straně pozemku, kde jsme zároveň mohli využít svažité terénní vlny a zčásti dům zapustit. Vznikl tak výhodný odklon od středu obce a částečné skrytí pohledům z blízké turistické cesty. Přízemí skryté za terénní vlnou jsme mohli nerušeně prosklít, odvrácenou stranu domu využít k umístění wellness zóny a interiér otevřít přímému pohledu do lesa.

Důležitým bodem zadání bylo též vnitřní členění rekreačního domu, adaptovatelného k trvalému pobytu rodičů v jedné své části, další část měla zahrnovat rekreační prostory pro děti a jejich rodiny. Zároveň měl být dům otevřen návštěvám přátel, sdílejících majitelovo nadšení pro film. Proto zde významně působila myšlenka, jak místo zároveň přizpůsobit nárazovému navýšení kapacity.

Původní představu dvou domů na pozemku jsme posunuli k řešení jednoho domu o dvou hmotách. Separátní křídla domu nabízí ústraní, propojení mezi nimi pak tvoří místo k setkávání - obývací prostor přináší propojení nejen interní, ale díky plnému prosklení i vizuální mezi domem a přírodou. Skleněné stěny jako uzavřená pergola téměř nepostřehnutelně, avšak účinně chrání před chladem, který je na Šumavě po většinu roku. V teplých měsících je možné prosklení otevřít a pobývat venku chráněni střechou před deštěm i ostrým sluncem.

Rozdělení domu do dvou hmot se spojovacím obytným prostorem umožňuje vytápět jen zvolenou část domu. Vzali jsme v potaz i fakt, že jsme v horách, dům tak poskytuje dostatek úložných prostor pro sportovní vybavení. Důležitou součástí je také domácí wellness, které může být zejména po sportu příjemné.

Celý projekt byl zkrátka o synchronizaci a schopnosti vše skloubit. O přizpůsobení stavby požadavkům zadavatelů, regulím NP Šumava a profilu vlastního okolí. O práci s krajinou, jejíž krásu jsme chtěli vyzdvihnout, a s výjevy obce, které bylo třeba lehce odclonit. Protože jde o prostor Národního parku a ptačí oblasti, podmínky jasně definovaly formu, jakou má dům mít.

Pravidly pro vnější podobu domu jsme se nechtěli cítit svázáni, proto jsme se jich pokusili využít a navrhnout dům, kombinující tradiční i současný pohled. Zvolili jsme archetypální typ horského domu se sedlovou střechou, dům tedy vychází z místního rukopisu, přesto však nekopíruje historismy. K místu jsme dále odkázali charakteristickými materiály a pohledově dům zjednodušili, aby lehce splýval se syrovým horským porostem v okolí.

Vnější materiál fasády splývající se střechou je pouze jeden, z místně specifických, dřevěných šindelů. Prokládají je široká okna a integrovaný prosklený obývací prostor. Jak se bude šindelová fasáda vlivem meteorologických podmínek postupně měnit, podobně přirozeným procesům lesního porostu, začlení se do svého okolí ještě více.

Tato fasádní úprava asociuje povrch šišky, odkazující k okolním hustým lesům. Charakter fasády současně prostupuje proskleným krčkem dovnitř, pokračuje na vnitřních stěnách a stírá tím hranice mezi interiérem a exteriérem. Pohledově tedy nejen zvenku, ale též zevnitř působí jako jeden kontinuální prostor a průhled přírodou.

Konstrukce je částečně dřevostavbou z masivních dřevěných panelů. Dům o dvou hmotách do tvaru „L“ je umístěn severozápadně, většina zahrady se tím zachovala nezastíněna. Využit je též morfologický profil a dům je částečně zasazen do mírného svahu, natočen tak, aby jeho obyvatelná a relaxační část byla zakryta a vzbuzovala pocit intimity.

Do přilehlého lesa jsou tedy orientovány všechny obytné místnosti v přízemí spolu s wellness prostory, přesahujícími ven. Ty zahrnují krytou terasu s variabilní, plně roztažitelnou stěnou, saunu s výhledem, a venkovní ochlazovací jezírko jako přirozenou součást polodivoké horské zahrady. Relaxační zónu završuje malý lesík v rohu pozemku.

Opakující se transparentnost pro pocit stálého spojení s přírodou tvoří široké plochy francouzských oken a otevřené průhledy nitrem domu. Doplněno vybavením v současném uživatelském standardu, přírodních materiálech a barvách. Interiér tak opět pohledově navazuje na zahradu, která následně pokračuje v divokou přírodu za hranicemi pozemku.

Dům je převážně přízemní, prostorná přízemní kuchyň však přesahuje přes celou výšku domu a otevírá se rodinnému soužití. V každém rameni domu je též podkrovní patro - jedno coby malý promítací sál se sousedícím hostinským pokojem, druhé je projektováno jako útulná ložnice rodičů.

Z těchto podkroví se otevírají pohledy na okolní kopce. Panoramatický štít v ložnici je vytvořen po vzoru šumavských stodol, kde se seno sušilo v příčnými průduchy větraném podkroví. Kvůli výhledu je celá stěna prosklená a pro pocit soukromí doplněna příčnými lamely, které při pohledu zvenku suplují žaluzie a zároveň pocitově neruší při pohledu zevnitř ven.

Na přístupové straně domu, ve vnitřním úhlu písmene „L“, se rozprostírá zahrada. Zvláštní váhu zde má listnatý strom, který jsme umístili tak, aby v létě poskytoval potřebný stín, v zimě skrz holé větve zase průhledy směrem k romantickým základům bývalého kostela. Přístup od vstupu na pozemek k domu vede po dřevěném chodníčku, podobnému typickým povalovým chodníčkům skrz šumavská rašeliniště.