RODINNÝ DŮM KBELY

U každého nového projektu považujeme za důležité klienta vždy skutečně vyslechnout a do studie pak kromě požadavků otisknout i jeho osobnost. Namísto anonymního objektu stvořit dům na míru uživateli, aby se v něm cítil dobře - a i on sám, se svými specifiky, byl domem přijímán. I nyní jsme se v první moment soustředili na způsob smýšlení majitelů a hledali, jak jej vhodně přenést.

Spolu s tím jsme potřebovali sladit všechny koeficienty, jež ukládal územní plán, a poskládat vše žádané i potřebné v rámci pozemku a domu. Současně přitom dbát estetické stránky věci. Kde to nebylo možné, volili jsme kompromis, který nakonec vždy nabídnul nový pohled. Detailní výpočet koeficientů byl nedílnou součástí návrhu, od něj jsme se pak odpíchli směrem k plánu investora.

Ten si přál maximální možnou plochu využít pro dům a zahradu k užívání mít menší, proto jsme se snažili dům co do zastavěné plochy nafouknout. Zároveň měl být kompaktní, více uzavřený do sebe, než otevřený ven. Měl být světem, kde si rezidenti budou užívat svého klidu a soukromí.

Dům jsme umístili doprostřed pozemku, což bylo dáno zejména povinným odstupem od jeho hranic. Přední část je přístupová, parkovací, boky domu jsou pak vyčleněny z jedné strany rampou pro vjezd do suterénu, z druhé strany schodištěm. K rekreaci slouží zadní část zahrady, přímo napojená na obytnou terasu domu, orientována do volné přírody vně pozemku.

Srdcem domu je centrální, společná obytná část ve střední ose písmene „H“. Dvě okrajová křídla jsou soukromými částmi, kde na jedné straně má svůj prostor pán domu, na druhé paní. Výhledem dům směřuje do polí a zeleně, která se rozprostírá za pozemkem, a v budoucnu se má proměnit v městský rekreační park. V této nejexponovanější části domu jsou v nárožích křídel umístěny ložnice s výhledem do zahrady skrz rohová okna.

Poměrně velkým problémem bylo zajistit, abychom nezabrali příliš velkou část pozemku vjezdem do garáže. V určité vzdálenosti bylo nutné klesnout o jedno podlaží tak, aby se dalo pohodlně dostat do suterénu, a splnit přitom normy pro sklon rampy. Kompromisem jsme došli k vyhřívané, trochu prudší rampě, plně vhodné pro potřeby investora. V garáži se opět hrálo s centimetry, aby bylo možné se otočit a vyjet, byť je primárně určena pro dlouhodobé uskladnění veteránů.

Pro běžný parking jsme zvolili šikovné venkovní umístění v předním zálivu písmene „H“, směrem z ulice. Kromě dvou parkovacích stání pro majitele objektu bylo nutné přidat i třetí, návštěvní, jak určují předpisy pro periferii Prahy. Nad zálivem je vložena skleněná střecha, která nejen že částečně chrání vozy, ale zajišťuje zároveň pohodlný, krytý vstup do domu.

Na opačné straně domu, v protějším zálivu, jsme prosklenou střechu opakovali. Prosklená je zde i čelní posuvná stěna. Ta zajišťuje zakrytí zimní zahrady, či naopak rozšíření obytného prostoru ven. V návrzích tyto prostory na pomezí interiéru a exteriéru rádi využíváme pro jejich přechodovou povahu s variabilitou použití v daný moment, v závislosti na počasí a náladě.

Na rozvíratelnou zimní zahradu navazuje nerezový bazén, který lze posuvnou dřevěnou palubou plně zakrýt a snadno celou plochu, už z obývací části, proměnit v pokračující letní terasu. Kolem bazénu a terasy v zahradě vznikl intimní prostor se záhony a zelení, umístěnou po okraji oplocení, tvořící přírodní zelenou bariéru kolem celé rekreační části.

Kromě samotného domu a zahrady bylo dle předpisů třeba umístit na pozemek přidruženou techniku, nutnou pro spravování pozemku. Protože jsme se i s dalšími požadavky nemohli vejít do jednoho patra domu, podsunuli jsme pod něj plně využitelný, příjemně intimní suterén. Světlo jsme do podzemí přivedli s pomocí okna, nasměrovaného do venkovního schodiště.

Do suterénu jsme kromě techniky umístili vnitřní rekreační zónu - domácí wellness, zahrnující saunu, vířivku a Kneippův chodník. Navázali jsme odpočívárnou se zábavným charakterem, kulečníkem paní majitelky a pohledem skrz prosklenou stěnu na vedlejší výstavní místnost - garáž pana majitele, coby sběratele veteránů. Oba dva zde mohou trávit čas tím, co je baví.

Velkým tématem byla orientace domu vůči světovým stranám. Vhodné umístění na pozemku pro výhled a soukromí znamenalo orientaci obytných místností na severozápad a tudíž nevhodné umístění z hlediska pohybu slunce po obloze a prosvětlenosti interiéru. Ač s tím investor neměl problém, bylo třeba splnit určité normy - ze zkušenosti též víme, jak důležitou roli hraje dostatek slunce v interiéru na psychickou pohodu člověka.

Bylo třeba vymyslet, kudy přivést slunce do obývacího prostoru ve středu domu. Příhodný se nám zdál nápad světlíku pod úrovní stropu. Ten jsme zvedli a do vzniklého převýšení jsme po obvodu celé místnosti vystavěli pásové okno. Použitý materiál copilit rozptýlí a filtruje i přímé slunce tak, že do interiéru dopadá příjemné difuzní světlo.

Co se týče vnějšího výrazu domu, původně jsme zamýšleli vrstvený beton, kdy se do bednění lije beton po vrstvách, každá z nich se pigmentově jinak probarví a vznikne působivá, sedimentární struktura. Znamenalo by to v Čechách zatím příliš neprozkoumaný experiment, pro který se investor nakonec nerozhodl. Dohodou byla nakonec kamenná fasáda, která vnějšímu výrazu rozhodně neubere a horizontální koncept sedimentu tím zůstane zachován.

Z důvodů nedalekého sousedství s letištěm Kbely byla též velkým tématem akustika, kterou bylo třeba efektivně vyřešit. Velký důraz jsme proto kladli na útlum oken a akustiku obvodových konstrukcí, aby byl dům skutečně klidným a nerušeným útočištěm. Řešili jsme rovněž likvidaci splaškových vod umístěním domovní čistírny, protože ačkoli v obci veřejná kanalizace je, a na pozemek ji v budoucnu lze napojit, pro její naplněnou kapacitu ji není možné využívat nyní. Z důvodu kolize s plánovaným vjezdem se musel komplikovaně přesouvat stávající rozvaděč optické kabeláže.